Vzdáleně blízko

Krásný letní čas přeji vám všem a přidávám pozvání na teď již vážně poslední večer v mé galerii. Pavla má krásné  obrazy i fotografie, víno se chladí, máme i juice pro přespolní a hlavně, chceme si udělat hezkou chvilku, než se celý „svět“ rozuteče na prázdniny – každý zmizí někam za sluncem, nebo do jeho stínu.

Budu se moc těšit, pokud  budete mít chuť a zatouláte se na společnou skleničku. Tereza

VzdaleneBlizko_Pozvanka_der1

Vzdáleně blízko

Ještě naposled před časem léta a prázdnin  otevírá teď galerie Azeret  své brány a vítá akademickou malířku paní Pavlu Kroupovou a samo sebou také Vás všechny, kdo se rádi touláte tam, kde hovoří duše malířova a díváte se a posloucháte.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Pavla Kroupová

Výstava: Vzdáleně blízko

Možná jste to už někdce zažili. Ten pocit jste už měli. Nevíte to jistě, je to jenom závan jakéhosi deja vu. Tohle jsem už někde viděl, možná jsem tam byl, ve snu, nebo v minulém životě…?
Není to obraz jedné krajiny, je to součet pohledů na krajinu, v různých časech a vzdálenostech, množina krajin, složenina makro a mikro pohledů. Perspektiva se mění a láme s úhlem pohledu a vzdáleností pozorovatele… přitom jsou vnímány současně… mísení a prolínání Kvantum krajin… být na více místech najednou, tam kdes byl a kam půjdeš… Krajina jako symbol pro cestu (putování) myšlenek, asociací, pocitů… a není to ani krajina, je to samotný obraz (odraz) pocitů mísících se dohromady a prolínajících se navzájem… linky a barevné skvrny vyplouvají a ztrácejí se, zůstávají jako myšlenkové dimenze zatímco žiješ jinou realitu.
Bílá plocha není barva, ale bílé místo, prostor pro sny, místo k odcházení, vědomí a
nevědomí, ztracený svět, jiná dimenze, kde se můžeš schovat i ztratit. Nalepený ornamentální papír, vložná věc „z jiného světa“ reálná protože je už vyrobená, koupená, potvrzená, všeobecně používaná kýmkoli a jakkoli. Vkládám útržek, zbytek, jako stopu reality, indicii k návratu.

Fotografie jsem původně nepořizovala za účelem nějaké veřejné prezentace, vznikaly jako moje vlastní poznatky, záznamy k inspiraci. Jako potřeba nějak zachytit tyto útvary v písku, protože jsou tak dočasné. Záznamy, svědectví. Snad ze snahy dát vědět, že tu byl někdo, kdo se díval, že si někdo všimnul (když už si ta příroda dala tu práci to vytvořit). Je to spojování náhodných útvarů s mými vlastními asociacemi, .. potkávání. Jako zachycování nějakých signálů a volání. Odpovědi na nepoložené otázky. Věštění z kávové sedliny.
Dovolit si nechat myšlenky a pocity volně plynout. Nacházení něčeho, co jste nehledali. Jako v pohádce jdi tam nevím kam, přines to, nevím co. Ne jako putování s nějakým cílem, ale mít jako mít otevřeno pro návštěvu, která by mohla možná přijít.
Obojí je tak trochu používání mnou nevytvořených věcí. Jednou poskládám věci podle svých myšlenek, podruhé myšlenky do viděných a přírodou vytvořených situací.
Asociační situace.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

 

Mgr.ak.mal. Pavla Kroupová
žije a pracuje v Praze

Pracovní zkušenosti:
abstraktní malba, dětská ilustrace, grafická úprava knih, práce pro reklamu, interiérový design

Vzdělání
1986 – 1988  Vysoká škola výtvarných umění Bratislava, malířský ateliér
1989 – 1993   AVU Praha, malířský atelier Jiřího Sopka a ateliér kresby Jitky Svobodové
1992              stipendi Sommeracademie Salzburg, studio Adrieny Šimotové

Výstavy:
1989  Biennale of the Art Schools of Europe Antwerpen Belgium
1993  Galerie Atrium Praha
1993  YAISA, Aaisu Japan
2014  kavárna Maraton Praha
2014  WBTCB gallery Praha
2016  ArtSafari 31, Studio Bubec Praha
2016  „Žádná odpověď“, Galerie tiskárny Karmášek České Budějovice
2017  „Poškole“, Galerie kina Hvězda Uherské Hradiště

OLYMPUS DIGITAL CAMERAOLYMPUS DIGITAL CAMERA

Malující nadšenci – podzimní loučení

V galerii nastává první podzimní loučení…

31.10. v 18.00 hodin se koná dernisáž výstavy „malujících nadšenců“, jak si říkají tito talentovaní amatérší malíři. V rámci jejich výstavy proběhla řada krásných setkání, hrálo se a hodovalo a hlavně, potkávali se lidé, aby se vzájemně potěšili, povídali si, a také spolu mlčeli a jen se dívali. Prožili jsem společně moc hezké chvíle a těšíme se na další, které nás  čekají zase za rok… T.P.

malujici6 malujici5 malujici4 malujici3 malujici2 malujici1

Propojeni obrazem

Kurzisti - Pozvánka_Praha 2016

Po třech letech se do galerie opět vrací skupina kurzistů Propojeni obrazem. Přestože jsou každý jiný nejen profesí, spojuje je výtvarné cítění, láska k barvám i útulný ateliér s přátelským mistrem Ondřejem Radou. Jejich obrazy již potěšily řady příznivců všech věkových kategorií.

Martina Čížková (1973)
Malování se věnuje deset let. Její obrazy žijí pestrými barvami i fantazií. Svá díla vystavuje poprvé.
Milan Čížek (1942)
Maluje 9 let, v ateliéru se objevuje po boku své dcery Martiny. Svá témata čerpá převážně v uličkách historických měst. Vystavuje poprvé.
Vlastimil Dejl (1981)
Členem ateliéru je již 10 let, kam v posledním roce dojíždí až z Olomouce. Odvážně se pouští do abstraktního pojetí svých motivů.
Zdeněk Kloubek (1946)
Je tzv. sezonním kurzistou. Do ateliéru dochází vždy přes zimu. Kromě malování i rád vyřezává ze dřeva. Své obrazy vystavuje poprvé,
Eva Kopernická (1951)
Maluje od roku 2009, kromě toho však tvoří i z hlíny. Její obrázky potěší svou pohádkovou stylizací. Vystavuje ve skupině i samostatně.
Milena Kvasničková (1973)
Maluje od r. 2005. Je velkou obdivovatelkou Salvátora Dalího, což se odráží i v její tvorbě. Její obrazy jsou plné fantazie i romantiky.
Jana Machová (1949)
Do ateliéru dochází již osmým rokem. Její tvorba zahrnuje převážně krajinu a motivy z ní.
Olga Moravcová (1968)
Od dětství má vztah k výtvarnému umění. Patří mezi nejproduktivnější jedince. V jejím díle najdete osobní prožitky, vize i realistické pohledy.
Jitka Pikalová (1959)
Ateliér navštěvuje od roku 2007. Tahy štětců rozehrává život zejména v rozmanitých portrétech a krajinách. Je pečující ‚matkou, babičkou a tetičkou’ umělecké skupiny.
Lenka Richterová (1983)
Ke skupině se připojila v r. 2013 a v současné době je členkou nejpočetnějšího malířského rodinného klanu Radova ateliéru. Miluje přírodu, a to se odráží i v její tvorbě. Vystavuje poprvé.
Jiří Soukup (1947)
Je též takříkajíc sezonním kurzistou. Maluje již léta a s chutí se pouští do různých motivů. Vystavuje poprvé.
Jitka Soukupová (1949)
Kurzistkou je nejkratší dobu. Téma pro své obrazy čerpá z přírody i města, a i ona vystavuje poprvé..

Foll’s Legacy 2

pozvanka_follovi_160x110_TISK_Stránka_1 pozvanka_follovi_160x110_TISK_Stránka_2

 

Po třech letech se do galerie opět vrací velká umělecká rodina, aby představila svoji cestu po boku můz umění výtvarného a i slovního, neb slovo je tím, čím vládne jeden z jejích členů – Jan Foll.
Obrazy, fotografie, koláže a také lehké, něžné hedvábí, proměněno v šat krásných dam – to je to, co mohou naši hosté obdivovat…

Těšíme se na Vás 5. května v pět odpoledne.

Další termín, kdy se brány galerie opět otevřou uvedeme včas právě tady, na našich stránkách.

Nebezpečné známosti

S novým jarem obléká i AzeReT nový šat, tentokrát z barev touhy, vášně a her. A jakých? To určíte sami… NEBEZPEČNÉ ZNÁMOSTI se jmenuje výstava, která začíná 23. března

AzeReT pozvanka.indd

 

JAN KUNOVSKÝ
akademický malíř

Tvorba Jana Kunovského evokuje umělce renesanční doby, schopné obsáhnout širokou škálu tvůrčích prostředků.
Absolvoval Akademii výtvarných umění v Praze. Realizoval více než sedm desítek samostatných výstav a více než tři desítky performancí a také se účastnil mnoha kolektivních výstav doma i v zahraničí. Mimo jiné byl odměněn hlavní cenou reliéfního objektu „Objekt 2,5-97“. Několik let připravoval výtvarné podklady pro balet Národního divadla, ilustroval obaly alb Supraphonu a Pantonu, spolupracoval s Českou televizí. Jeho obrazy můžeme najít ve sbírkách a galeriích naší republiky, sbírkách Ministerstva kultury ČR a Památníku písemnictví v Praze.

Současná tvorba Jana Kunovského, ať už ve formě kreseb, obrazů, objektů, či ta založena na syntéze různých uměleckých disciplin, má kořeny v době, kdy ho touha po zachycení pohybu ženského těla přivedla do baletního souboru Národního divadla. Tam objevil pro své vyjádření další nové dimenze. Ze spolupráce s tanečníky vznikly výtvarné performance, jejíchž choreografkou,  představitelkou hlavních ženských rolí a především výtvarnou Múzou a věčnou inspirací se stala sólistka baletu Tereza Podařilová.  Na komorní scéně Divadla Kolowrat společně uvedli výtvarně-taneční báseň Sirael, která byla vybrána do programové struktury  „Praha – evropské město kultury 2000“.

Symbol  Sirael inspiroval Kunovského i k dalším projektům, které uvedl v řadě českých galerií, výstavních síní a v reprezentativních prostorech – například na Pražském hradě v Rudolfově galerii.
Vznikly také projekty Theatrum Mundi na venkovních balkonech Národního divadla a Eniel na pražském Vyšehradě.
Na základě těchto úspěchů byl natočen pro Českou televizi jeho autorský film. Nejnovější projekt „Nebezpečná setkání“ byl inspirován markýzou  de Merteuil, kterou Tereza Podařilová ztvárnila v představení Valmont. Po úspěšné prezentaci v Praze, dostal Jan nabídku téma dále rozvíjet v Paříži.

Obrazy a kresby inspirované jak Valmontem, tak Paříží, mohou návštěvníci nyní shlédnout v Galeri AzeReT.

KUN_obr1KUN_obr2KUN_obr3

 

KUN_Mar1KUN_Mar2

 

HOSTEM VÝSTAVY
je JAN STRIMPL

Po absolvování ČVUT FEL absolvoval FAMU, obor kamera.
Od roku 1993 pracuje jako kameraman na volné noze.

Někteří lidé naším životem jen projdou… jiní do něj vstoupí a stojí v něm, i když už dávno odešli. Tak by se dalo popsat osudové setkání Jana Strimpla s osobností Josefa Sudka, se kterým strávil poslední dekádu jeho života, jako jeho učmuč (učedník). Vstřebával jeho trpělivost, sebekritičnost, osobitý humor i moudrost.
Po absolvování FAMU se stal kmenovým kameramanem Telexportu, kde pracoval na realizaci řady dokumentů pro zahraniční partnery. Jako kameraman se zároveň externě podílel na zakázkových snímcích ArtCentra a Merkuru.
Stovky hodin, které prochodil s Josefem Sudkem, kdy Sudek nacházel náměty svých budoucích fotografií, působily na Jana Strimpla tak silně, že se celou řadu let úmyslně vyhýbal fotografii z obav, aby se nestal jeho epigonem. Fotografii se začal věnovat až v posledních letech a to díky vlivu světoznámé historičky umění Anny Fárové, která se, mimo jiné, systematicky věnovala tvorbě Josefa Sudka.
Na rozdíl od realistické tvorby kameramanské se ve fotografii Jan Strimpl uchyluje k abstraktnímu vnímání světa. Náměty svých fotografiií mívá pečlivě promyšlené, takže vlastní realizace snímku nepodléhá nahodilosti, ale je vizualizací jeho představy.

ST1