Nebezpečné známosti

S novým jarem obléká i AzeReT nový šat, tentokrát z barev touhy, vášně a her. A jakých? To určíte sami… NEBEZPEČNÉ ZNÁMOSTI se jmenuje výstava, která začíná 23. března

AzeReT pozvanka.indd

 

JAN KUNOVSKÝ
akademický malíř

Tvorba Jana Kunovského evokuje umělce renesanční doby, schopné obsáhnout širokou škálu tvůrčích prostředků.
Absolvoval Akademii výtvarných umění v Praze. Realizoval více než sedm desítek samostatných výstav a více než tři desítky performancí a také se účastnil mnoha kolektivních výstav doma i v zahraničí. Mimo jiné byl odměněn hlavní cenou reliéfního objektu „Objekt 2,5-97“. Několik let připravoval výtvarné podklady pro balet Národního divadla, ilustroval obaly alb Supraphonu a Pantonu, spolupracoval s Českou televizí. Jeho obrazy můžeme najít ve sbírkách a galeriích naší republiky, sbírkách Ministerstva kultury ČR a Památníku písemnictví v Praze.

Současná tvorba Jana Kunovského, ať už ve formě kreseb, obrazů, objektů, či ta založena na syntéze různých uměleckých disciplin, má kořeny v době, kdy ho touha po zachycení pohybu ženského těla přivedla do baletního souboru Národního divadla. Tam objevil pro své vyjádření další nové dimenze. Ze spolupráce s tanečníky vznikly výtvarné performance, jejíchž choreografkou,  představitelkou hlavních ženských rolí a především výtvarnou Múzou a věčnou inspirací se stala sólistka baletu Tereza Podařilová.  Na komorní scéně Divadla Kolowrat společně uvedli výtvarně-taneční báseň Sirael, která byla vybrána do programové struktury  „Praha – evropské město kultury 2000“.

Symbol  Sirael inspiroval Kunovského i k dalším projektům, které uvedl v řadě českých galerií, výstavních síní a v reprezentativních prostorech – například na Pražském hradě v Rudolfově galerii.
Vznikly také projekty Theatrum Mundi na venkovních balkonech Národního divadla a Eniel na pražském Vyšehradě.
Na základě těchto úspěchů byl natočen pro Českou televizi jeho autorský film. Nejnovější projekt „Nebezpečná setkání“ byl inspirován markýzou  de Merteuil, kterou Tereza Podařilová ztvárnila v představení Valmont. Po úspěšné prezentaci v Praze, dostal Jan nabídku téma dále rozvíjet v Paříži.

Obrazy a kresby inspirované jak Valmontem, tak Paříží, mohou návštěvníci nyní shlédnout v Galeri AzeReT.

KUN_obr1KUN_obr2KUN_obr3

 

KUN_Mar1KUN_Mar2

 

HOSTEM VÝSTAVY
je JAN STRIMPL

Po absolvování ČVUT FEL absolvoval FAMU, obor kamera.
Od roku 1993 pracuje jako kameraman na volné noze.

Někteří lidé naším životem jen projdou… jiní do něj vstoupí a stojí v něm, i když už dávno odešli. Tak by se dalo popsat osudové setkání Jana Strimpla s osobností Josefa Sudka, se kterým strávil poslední dekádu jeho života, jako jeho učmuč (učedník). Vstřebával jeho trpělivost, sebekritičnost, osobitý humor i moudrost.
Po absolvování FAMU se stal kmenovým kameramanem Telexportu, kde pracoval na realizaci řady dokumentů pro zahraniční partnery. Jako kameraman se zároveň externě podílel na zakázkových snímcích ArtCentra a Merkuru.
Stovky hodin, které prochodil s Josefem Sudkem, kdy Sudek nacházel náměty svých budoucích fotografií, působily na Jana Strimpla tak silně, že se celou řadu let úmyslně vyhýbal fotografii z obav, aby se nestal jeho epigonem. Fotografii se začal věnovat až v posledních letech a to díky vlivu světoznámé historičky umění Anny Fárové, která se, mimo jiné, systematicky věnovala tvorbě Josefa Sudka.
Na rozdíl od realistické tvorby kameramanské se ve fotografii Jan Strimpl uchyluje k abstraktnímu vnímání světa. Náměty svých fotografiií mívá pečlivě promyšlené, takže vlastní realizace snímku nepodléhá nahodilosti, ale je vizualizací jeho představy.

ST1

 

 

Výstava na pokračování

je projekt, na který se AzereT připravuje teď, v čase krátkého odpočinku, než její zdi zaplní Nebezpečná setkání…

_DSF2779

Madam, jste zrcadlem mých vášní, mé barvy sluhou Vašich emocí. Však ve chvíli, kdy se potkáme….

Hosté: Alexandre Katsapov a Jan Strimpl

Pozvánka na vernisáž Martina Frinda

vernisaz_frinda

AzeReT opět mění svůj šat, pohled něžné víly na svět okolo nás teď vystřídá pohled mužský , aby se později, v našich vzpomínkách, oba spojily a staly se součástí našeho vlastního vnímání,  jako ostatně vše, co na naší životní pouti vidíme, vnímáme, co nás osloví ………………..

MARTIN FRIND se opět (po pár letech) vrací do mé galerie a já z toho mám velikou radost.  Ne jen proto, že mě jeho obrazy oslovují, ale také protože setkání s ním je vždy obohacením, které přináší radost z povídání, z přátelství, které zabaleno do něhy a humoru, otevírá obzory k další cestě životem …………….
Tedy pokud se moc nenamaže  a nebo lehce neovíní před vysíláním Nočního Mikrofóra v českém rozhlasu………………..ale i to jsme spolu zvládli, doufejme s grácií.  Ostatně si nás stále ještě můžete poslechnou a to na: Archiv  – český rozhlas Dvojka – noční mikroforum  ………Tereza Pokorná

ruce

MARTIN FRIND

je často nazýván  „ Malíř underfraundu „

Narodil se v Praze roku 1964. V letech 1979 – 1983 studoval na Střední umělecko-průmyslové škole v Praze u profesora Václava Bláhy obor užitá grafika.

V roce 1986 pokračoval ve studiu na Akademii výtvarných umění obor figurální a monumentální malby u prof. Jiřího Ptáčka a obor experimentální kresby a plastiky u prof. Karla Malicha, kde v roce 1991 absolvoval diplomovou prací. Své obrazy představil na desítkách výstav v galeriích v České republice, Belgii, Francii, Polsku, Rakousku a Slovensku……

martin

Cesty

Křehká, půvabná, něžná a nesmírně talentovaná mladá žena teď převezme žezlo a bude nějakou dobu kralovat galerii AzeReT….
A kralovat ona umí, to vědí všichni velcí, silní, tvrdí chlapi, kteří pod její vládou kdy pracovali a pracují. Sklárny jsou jejím světem, tam vzniká největší část jejího díla, tam se dějí všechna ta kouzla, jejíchž výsledek pak my můžeme obdivovat………………pozvanka_katerina

KATEŘINA SMOLÍKOVÁ
Je jednou z našich předních mladých výtvarnic…
Její doménou je sklo a vše s ním spojené, ostatně i její obrazy jsou jím inspirované, jakýsi průhledný závoj je vždy přítomen a my až přez něj můžeme sledovat malbu na plátně……………..
Kateřina studovala na Výtvarné škole V.Hollara,  následovala Vyšší odborná uměleckoprůmyslová škola obor malba a přidružené techniky, svá studia pak ukončila na   Vysoké škole uměleckoprůmyslové v atelieru prof. Vladimíra Kopeckého a Ronyho Plesla.
Už v době studia získala několik ocenění, její dílo je zastoupeno ve sbírkách u nás v Německu, USA, Francii……………..účastnila se mnoha výstav jak v naší zemi, tak cizině…………………………………….

katerina6 katerina5 katerina4 katerina3 katerina2 katerina1  katerina8 katerina11 katerina10 katerina9

katerina7

Pozvánka

Jarní povídání se spisovatelkou Zuzanou Maléřovou je dalším setkáním v naší galerii…..bude hezké, pokud se zatouláte, třeba jen na šálek čaje……………..

pozvanka

Dernisáž výstavy obrazů Blanky Bohdanové

IMG_4437 a IMG_4466 a IMG_4504 a IMG_4530 a IMG_4538 a IMG_4540 a orez IMG_4556 a IMG_4585 a IMG_4602 a IMG_4610 a IMG_4656 a IMG_4661 a

Krásný den vám všem, kdo jste se zatoulali na naše stránky.
AzeReT opět oblékla nový šat a připravuje se na večer, kdy se rozloučí s obrazy vynikající malířky a herečky paní Blanky Bohdanové. Není to smutné loučení, protože se tady odehrála spousta krásných setkání, zněla hudba, cinkaly skleničky, lidé se potkávali a každý si odsud něco odnesl domů…náladu…myšlenku…pocit…nové přátelství…
Obrazy paní Blanky vyprávějí příběhy. Příběhy našeho života a tím také otevírají srdce těm, kdo vidí.
Mnozí z nás si díky těmto příběhům uvědomili, jak málo se věnujeme sami sobě, jak se nás nějaké smutky drží i když by měli být už dávno jen vzdálenou vzpomínkou a jak moc se těšíme na jaro a zahrady plné barev a jak se chceme smát a mít veselo anebo se třeba jen tak zachoulit do hávu něžné nostalgie a snít si…
Prostě bylo to krásné potkání, za které paní Blance moc děkuji  a vás všechny srdečně zvu na tohle poslední setkání s autorkou, která je mému srdci velmi blízká.

 

Blanka Bohdanová

 

Veliká dáma našeho hereckého světa, ale srdcem a duší malířka a výtvarnice. A vlastně i prvním povoláním, protože malířství je tím, co bylo jejím vysněným povoláním už v dětství. 

Sen, který si dávno splnila a díky svému talentu je uznávanou a obdivovanou malířkou už spoustu let.

Jsem moc ráda, že její obrazy zdobí zdi mé galerie a tak vám je teď v čas vánoční mohu představit.                                     

                                                                                                                                       T.H.P.                                                                                                                 

 

 

 

 

BLANKA BOHDANOVÁ

se narodila 4.března 1930 v Plzni. V sedmnácti letech odešla do Brna studovat herectví. Po absolvování JAMU  nastoupila v roce 1951 do Východočeského divadla v Pardubicích (Desdemona, Rosalinda, Anna Karenina, Máša, Manon Lescaut aj.). Od roku 1957  hraje v Praze ( 1957 – 1960 Městská divadla pražská, 1960 – 1966 Divadlo E.F.Buriana). V roce 1966 přijala nabídku Národního divadla, ve kterém byla v angažmá 44 let (Ellena v Schisgalově hře A co láska?, Kleopatra, Lady Macbeth, Rojasova Celestina, pacientka v Puigově Vabanku atd.). S první scénou se rozloučila benefičním představením Barevný život.

Natočila mnoho televizních her a inscenací (Odcházeti s podzimem, Ryba ve čtyřech, Duše a dušičky, seriál Hotel Herbich a další) a také filmů (Velká samota, Čest a sláva, Poklad hraběte Chamaré, Neúplné zatmění aj.) Po roce 1968 byla její kariéra na několik let silně omezena.

Dnes hraje v Činoherním klubu v inscenaci F. Mitterera Moje strašidlo v partnerství se Stanislavem Zindulkou a v Divadle Viole v Coburnově hře The Gin Game s Josefem Somrem. Za roli Fonsie v této hře získala cenu Thálie, byla oceněna i za práci dabingovou a rozhlasovou.

Vydala knížku Josífek z otcovy literární pozůstalosti, svou knihu Život jako v pavučince a poslední rekapitulaci jak osobního tak společenského poznání od předválečného období až do současnosti – Život jako takový.

Žila s rodiči až do jejich smrti, z druhého manželství má syna, fotografa Vlada Bohdana.

Od poloviny sedmdesátých let se věnuje olejomalbě a grafice. Vystavuje v Praze i po celé republice, také se účastnila zahraničních výstav ve Španělsku, Řecku, Holandsku, Německu, Brazílii, Itálii, Japonsku a Polsku. Obsáhlou výstavu uspořádala v roce 2010 v síních Novoměstské radnice v Praze 1.

O své malbě říká: „Svět mohl být jiný, než v jakém žijeme. Nemusel být třeba tak barevný, chudší na vůně i tvary. Máme velké štěstí a navíc dar fantazie. Přesto někdy tvary porušuji s vědomím relativity, ale světlo, které je přítomno, je přiznanou nadějí.“

Propojeni obrazem

 

Kurzisti - pozvánka Praha 2013_ 10-1.9.Propojeni obrazem, láskou k barvám a plátnům,  jsou kurzist mistra malířského  Ondřeje Rady

 

 

 

 

 

 

 

Vlastimil Dejl nar. 22. 2.1981 ve Frýdlantě v Čechách

Citlivý, nesmělý a neustále dobře naladěný umělec amatér, závislý na čokoládě, objevil svůj talent v období 25. roku, kdy se rozhodl rozvinout své umělecké vlohy v ateliéru O. Rady. Od roku 2006 vytvořil pod vedením mistra Ondřeje již několik děl, např. Makovice, Tygr, Podzimní cesta, Plenéry, Pocity a další. Od pocitů, zvířat, plenérů a zátiší se dosud nepropracoval ke slibované figurální tvorbě, kterou pořád chystá rozvíjet.

Milena Kvasničková nar. 27. 3. 1973 v Praze

Aktivní, činorodá, sympatická umělkyně s velkým citem pro detail. Své vlohy v sobě objevila již v mládí, ale díky režimu jí nebylo umožněno vysněný obor vystudovat. A tak se na to vyprdla. O Vánocích v roce 2005 pod stromečkem nalezla barvy a štětce – poděkování manželovi – což byl prvotní impulz k nákupu dalších uměleckých potřeb v obchůdku u Manekýna. Tam umělkyně vycítila svou šanci a vstoupila do odborných kurzů pod vedením Ondřeje Rady. Mezi nejobdivovanější „kusy“ její tvorby patří volné kopie Trilogie aktů od Degase (čti „degy“), Plenér 1-3, volné kopie Dalího či Hory Schlagming. Svou aktuální tvorbou se umělkyně ubírá svým vlastním směrem, který vidí v Konci světa 2012…

Jana Machová nar. 14. 9. 1949 v Praze

Již na škole měla jedničky z kreslení. Přestože úspěšně složila talentové zkoušky na UMPRUM, dlouhá léta marnila svůj talent v softwarových firmách. Po dlouhých 35 letech znovu objevila svou lásku k barvám a štětcům. V roce 2008 vstoupila do kurzu mistra Ondřeje R. a od té doby potěšila svými díly nespočet příznivců a obdivovatelů. Mezi skvosty její tvorby patří Růže z Windsoru, Modrá hora, Podzim, Mochnička, Skotský hrad, Rybník Velát a další. Do budoucna by umělkyně ráda dobyla svět figurální tvorby a nadále zdokonalovala své dovednosti pod vedením mistra Ondřeje.

Jitka Pikalová nar. 30. 5. 1959 v Praze

Narodila se současně se svou sestrou Marií, se štětcem v ruce. Svou kariéru zahájila již v plenkách známými nástěnnými malbami… Její talent nebyl dlouhá léta doceněn, až po nástupu do kurzu Ondřeje R. dostala se její díla do povědomí široké veřejnosti, zejména z řad elitních bankovních úředníků. Velká řada děl se bohužel nedochovala, jelikož byla rozdána neznámým sběratelům, či byla několikrát přemalována. Z torza její tvorby ční Plenéry 1-3, Černoch ve tmě, Eskymák, Okénko, Šéf, Zátiší s mouchou či volná kopie Bitvy u Trafalgaru. V následujících letech se chystá přidat na rychlosti své tvorby a upustit od zvyku „oplachovat“ svá díla terpentýnem.

Eva Kopernická nar. 1951 v Praze

Od mládí měla sen – tvořit, hlavně malovat. Nevěřila si,
a tak se o nic ani nepokusila. Před 16 lety přišla životní ztráta a jako terapii vzala do ruky hlínu. Začala tvořit. Dokonce se tvorbou živit. Malba však byla stále pouze snem. Před několika lety se jí začalo intenzivně v noci zdát, že maluje. Kamarádka Lenka jí dala v roce 2009 k Vánocům dvě plátna a akrylové barvy. Stále ještě nevěřila, že může malovat, a tak věci pečlivě uložila. Pak přišla nemoc a hlína byla pro ruce příliš těžká. Začala chodit do ateliéru mistra Ondřeje Rady. Od té doby namalovala již mnoho obrazů a absolvovala již několik samostatných výstav.

la Richterová nar. 12. 1. 1955 v Praze

Ke skupině byla připojena přes mírný, avšak včas zlomený odpor vloni v létě. Na její slova „já jsem tohle nikdy nedělala” zněla odpověď již propojených „každej jednou začínal”. Svá díla dokáže zušlechťovat do detailů, které jsou pouhým okem jen těžko viditelné. Velmi rychle si tak získala přezdívku Uko podle postavy japonského malíře miniatur Uko Ješity z filmu „Jáchyme, hoď ho do stroje”. Pobyt v ateliéru navíc zpestřuje zpěvem, jejím dalším – již dlouholetým koníčkem.

Maluje motivy věru světové, od Statku malých Staniměřic, přes Opatovický rybník v Třeboni až po Bracklinn Falls Bridge či Stoneymollan Road ve Skotsku. Od přírodních scenérií se pozvolna přesouvá také k zátiším či portrétům.

Olga Moravcová nar. na jaře 1968 v Praze

Již od útlého věku byla vedena k výtvarnému cítění, které v sobě léta dusila a jen pozvolna ventilovala zkrze geologické mapy či deníčky dětí. Jak už tomu tak bývá, shodou náhod se dostavil raketový start do její talentované tvorby. Přestože prakticky s ničím co namaluje, není spokojená, ostatním to nevadí, berou jí s rezervou, a obrazy se líbí. Práce na obrazech ji natolik pohlcuje, že kromě plátna barvami úspěšně pokrývá také sebe i své okolí.Za krátkou dobu se může pochlubit obrazy staniměřickým Obilným polem či Elektrickými dráty, portrétem syna „Matouši, na které planetě žiješ?”, rodinnou vzpomínkou „Poslední siesta 1938„ a intimními dílky Krystalizace a Dezert.